Úvodní stránka > Pseudověda > Neověřené zprávy

Neověřené zprávy

Peer review je anglický termín pro recenzi. Jde o objektivní a nestrannou kontrolu kvality článku před publikováním. Tak je zajištěno, že vědecké časopisy nebudou publikovat neověřené a nepodložené fámy. Taková recenzní činnost je i úkolem klimatického panelu OSN. Ten nedělá vlastní výzkum, ale jen vybírá a posuzuje články jiných autorů.

Bohužel tato kontrola kvality vždycky nefunguje. Například se setkáváme s tím, že někdo je pověřen, aby recenzoval vlastní práci (sám sobě nikdo pětku nedá) nebo že jsou tvrzení publikována bez důkazů či bez ověření.

Glaciergate: IPCC do své Čtvrté zprávy (2007 bez ověření převzala z brožurky ekologů World Wildlife Fund tvrzení, které pocházelo od novinářů (článek Freda Pearce z NewScientist 1999). A převzala to i s chybou novináře. Himaláje (kdyby oteplování pokračovalo tak jako dosud), by neroztály do roku 2035, ale do 2350. Fakticky není jasné, zda chybu udělal novinář NewScientist nebo glaciolog Hasnain, se kterým novinář dělal ono interview [1, 13]
Citizen audit: Skupina dobrovolníků spočítala, že celou třetinu zdrojů klimatického panelu OSN tvoří nevědecká nerecenzovaná (non-peer-review) literatura. Ačkoliv IPCC léta tvrdila, že představuje shrnutí nejnovější vědecké literatury. Mezi zdroji jsou články z novin, článek z horolezeckého časopisu, ještě nepublikované rukopisy (ještě neprošly recenzí/kontrolou), dosud nepublikované studentské práce (dosud nezkontrolované atd). [2, 13]
Sternova zpráva: Sternova zpráva (2006) tvrdila, že boj s oteplováním se vyplatí. Byla zpracována pro britskou vládu, nešlo ale o recenzovanou publikaci. Klimatický panel do Čtvrté zprávy IPCC zařadil spoustu citací ze Sternovy zprávy, ačkoli to bylo po uzávěrce. Tudíž v IPCC žádný recenzent Sternovu zprávu nekontroloval. Stern Review přitom obsahuje elementární ekonomické chyby, které kritizoval držitel Nobelovy ceny za ekonomii William Nordhaus. Sternovy výpočty počítají s tím, že cena věcí se v čase nemění (nulové diskontování), což není samozřejmě pravda. [3]
Hokejkový graf: Michael Mann svůj hokejkový graf vydal v roce 1998. Redakce Nature mu to vydala, aniž by se ho ptala, jak ke grafu dospěl. Ještě sedm let poté se v interview ve Wall Street Journal holedbal, že svá data nikomu neukáže, prý to je jeho copyright. Výmluvný je také email Phila Jonese ze 16. ledna 2004 kde zdůvodňuje snahu utajit data: "Miku, toto je JEN PRO TVÉ OČI. Po přečtení ten e-mail prosím smaž – prosím!… Neukazuj to ani Rayovi a Malcolmovi… Studie, o kterých McIntyre a McKitrick píší, byly publikovány v Nature v roce 1998 v menší míře též v Geophysical Research Letters v roce 1999. Recenzenti tehdy data nepožadovali (všechny teplotní proxy série) ani nepožadovali počítačové programy. Takže přistoupit na tuto žádost o kontrolu teď by představovalo VELMI nebezpečný precedent." [4,5]
Jamal: Grafy teplot odvozené z letokruhů stromů na sibiřském poloostrově Jamal hrály důležitou roli v různých hokejkových grafech. Jejich autor, klimatolog Briffa z CRU, však 9 let tajil, jak ke grafům dospěl. Vždy když tato data použil v nějakém článku, klimaskeptik McIntyre psal dopisy redakcím, aby se Briffy zeptaly, jak ke grafům dospěl. Marně. Až teprve v roce 2009 jeden časopis Briffu donutil data zveřejnit. A ukázalo se, že celá studie byla založená na jediném stromě [6]
Muir-Wood: IPCC do své Čtvrté zprávy zařadila tvrzení, že za nárůst pojistných škod může zesílení přírodních katastrof v důsledku globálního oteplování. Převzali to z pracovní verze dosud nepublikované studie Roberta Muir Wooda, ač ještě neprošla recenzním řízením. Konečná verze Muir Woodovy studie však už toto extrémní tvrzení neobsahuje. [7]
Judithgate: Původní grafy satelitního měření sluneční aktivity (sluneční konstanty TSI, měřeno ve W/m2) ze satelitů ACRIM vykazovaly nárůst sluneční aktivity od 80. do 90. let. Tým Judith Leanové a Clause Fröhlicha pak grafy přepsal a toto zvýšení z nich vymazal. Autoři původních grafů protestovali. Úkol nezávisle a nestranně rozhodnout tento spor IPCC svěřila... Judith Leanové. [8]
Amazongate: Odkud IPCC vzala své děsivé tvrzení, že 40% amazonského pralesa může zaniknout i při jen mírné klimatické změně? Převzala to z brožurky eko aktivistů WWF. A ti to měli z webu IPAM pro děti. Ze stránky, na které jsou kreslení panáčci-stromy se slunečními brýlemi. [9, 13]
Africagate: Odkud IPCC vzala své alarmující tvrzení, že do roku 2020 úrody v Africe klesnou na polovinu? Ze studie, kterou pro kanadské eko-aktivisty napsal africký obchodník s uhlíkem, Agoumi. Ten svá data vzal ne z recenzovaných vědeckých studií, ale ze zpráv afrických úředníků pro OSN. [9, 13]
Wegmanova zpráva: Wegmanův panel statistiků americké akademie věd (NAS) v roce 2005 pro americký Kongres provedl audit klimatologie. Analyzoval sociální síť klimatologické komunity a zjistil, že se jedná o malou úzce propojenou komunitu kamarádů, kde opravdu nezávislá recenze není možná. Označil tuto komunitu za "kliku". [10]
Greenpeace karaoke: V roce 2011 IPCC vydala speciální zprávu o obnovitelných zdrojích. Prominentní prostor tam dostal scénář převzatý z brožurky Greenpeace. Autorem dané kapitoly zprávy IPCC byl ten samý člověk, který tu brožuru psal, Sven Teske z Greenpeace. Hodnotil tedy vlastní práci. [11]
Harry readme: Mezi soubory zveřejněnými v aféře Climategate se našly i poznámky programátora klimatologického ústavu CRU. Jeho vlastními slovy, klimatologové měli v datech "neskutečný bordel". Takže řadu stanic nebylo možno vůbec identifikovat. To by se při řádné kontrole kvality nemohlo stát. [12]