Popper: Životopis samouka
V článku „Vzpoura diletantů“ jsem Karla Poppera zařadil mezi slavné amatéry, kteří porazili odborníky v jejich vlastním oboru. Později jsem zaznamenal výhrady některých čtenářů (článek p. Tvrdého zde), že to prý není pravda, že Popper nebyl žádný amatér samouk.
Tak se na to pojďme podívat, jak to vlastně je.
STŘEDNÍ ŠKOLA
Popper neměl pocit, že by za mnoho vděčil střední škole. Asi v roce 1917 si uvědomil: „Je šokující, jak jsme plýtvali časem, ačkoliv naši učitelé byli dobře vzdělaní a pilně se snažili, aby naše školy byly nejlepší na světě. Avšak mnoho jejich výuky bylo extrémně nudné – hodiny a hodiny mučení nudnou – to pro mne nebylo nic výjimečného. Získal jsem si tak imunitu: od té doby jsem se už nikdy nenudil… Později když byla výuka nudná, člověk se naučil věnovat se svým vlastním myšlenkám.“
Když se po dvou měsících nemoci vrátil do školy a zjistil, že třída mezitím nikam nepokročila, rozhodl se ve věku 16 let ze střední školy odejít.
VYSOKÁ ŠKOLA: MATEMATIKA A FYZIKA
V roce 1918 se zapsal na vídeňskou universitu. Studoval tam v letech 1918-22. Zápisné bylo levné a každý student mohl navštěvovat jaký kurz chtěl. „Nestudovali jsme pro kariéru, ale je pro studium samé. Studovali jsme a přitom debatovali o politice.“
Zprvu Popper navštěvoval kurzy mnoha předmětů, ale záhy všechny hodil za hlavu a chodil jen na hodiny matematiky a teoretické fyziky. Věřil, že z matematiky se naučí něco o standardech hledání pravdy. Nešlo mu o to stát se matematikem. „Když jsem přemýšlel o budoucnosti, snil jsem, že jednou založím školu, kde by se lidé mohli učit bez nudy, kde by byli stimulováni formulovat problémy a diskutovat o nich, školu, kde by nikdo neodpovídal na otázky, které nikoho nezajímají, školu kde by se nestudovalo jen kvůli zkouškám.“
Během studií kolem roku 1919 absolvoval krátký flirt s marxismem, ale záhy se s ním rozešel. Naopak na něj velký dojem udělal Einstein a způsob, jakým byla jeho teorie prokázána. Právě tehdy došel ke své teorii o „falsifikaci“. Vysvětluje to v eseji „Science as falsification“ (1962).
TRUHLÁŘ
V letech 1922-24 pracoval jako učeň u truhláře Adalberta Pösche. Ve své autobiografii Popper popisuje, co všechno ze dřeva vyráběli. Např. mahagonové stoly. Pösch byl ale nejen řemeslník, ale také moudrý muž.
„Myslím, že jsem se od mého starého vševědoucího mistra Adalberta Pösche dozvěděl o teorii poznání více než ode všech mých učitelů dohromady. Nikomu z nich se nepodařilo učinit ze mne takového žáka Sokratova. Byl to totiž můj mistr, kdo mne naučil nejen, jak málo toho vlastně vím, ale kdo mne naučil, že jediná moudrost, které mohu kdy dosáhnout, tkví jen v poznání nekonečnosti mé neznalosti.“
VÍDEŇSKÝ KROUŽEK
Popper měl ve 20.letech kontakty s některými členy "Vídeňského kroužku" (Weiner Kreis) filosofického. Ale nebyl jeho členem, už proto, že se nesnášel s Wittgensteinem, čímž si popudil Schlicka, šéfa kroužku. Popper se naopak vymezil proti jejich filosofii v tom smyslu, že empirie není dostatečný požadavek pro vědu. Nutná je "falsifikace", tj. testovatelnost tvrzení.
POSTGRADUÁL: PSYCHOLOGIE
1925 nastoupil do nového vídeňského Pedagogického ústavu (Pedagogic Institute), aby studoval psychologii. Nikoli filosofii. V roce 1928 získal doktorát za tezi o metodologických problémech psychologie myšlení (Denkpsychologie) pod vedením prof. Karla Bühlera. „Zur Methodenlehre der Denkpsychologie“ (nevydáno).
Nešlo tedy o doktorát z filosofie, jak se na řadě webových stránek píše! Získal titul doktora filosofie, protože ten dostane každý, kdo vystudoval filosofickou fakultu, respektive humanitní obory. Ten titul dostávají i lidé, kteří vystudovali anglistiku nebo literaturu či psychologii.
Už za studií u Bühlera (psycholog Würzburzské školy) Popper dospěl k názoru, že spíše než psychologie a subjektivní vnímání ho zajímá jiná, byť příbuzná otázka. Otázka vědecké metody poznání.
STŘEDOŠKOLSKÝ UČITEL MATEMATIKY A FYZIKY
V roce 1929 si udělal pedagogické minimum, aby mohl učit na středních školách (Hauptschulen).
V letech 1930-36 vyučoval matematiku a fyziku na střední škole. Nikoli filosofii.
Ve volném čase (!) napsal svou první knihu „Logik der Forschung“ (vydáno 1934) na téma gnoseologie, tedy teorie poznání. Její anglický překlad vyšel až 1959.
Díky věhlasu této své knihy a svých originálních myšlenek se později stal vyučujícím filosofie na vysokých školách.
Pokud někdo má dojem, že Popper za své dílo a své myšlenky vděčí škole, on sám ten dojem nikdy neměl. Pokud nevěříte, přečtěte si jeho Autobiografii.
=============
Dodatek: Můj kritik se pozastavuje i nad tím, že jsem mezi slavné samouky zařadil i Darwina a Einsteina. Takže co k tomu říci?
DARWIN
K Darwinovi poznamenám jen jediné. Neměl diplom ani titul z biologie. Měl z ní „jen“ znalosti. Tečka. Což potvrzuje můj názor, že záleží na znalostech a ne na diplomu.
EINSTEIN
U Einsteina opravdu nejde o pravého samouka, protože měl universitní diplom z fyziky (to jsem ale také jasně napsal). Einstein pět let pracoval na patentovém úřadě. Ve volném čase si dodělal při práci doktorát a ještě stihl publikovat svou převratnou teorii. Na ni přišel sám, vlastním studiem a přemýšlením, ne tím, že by ji přejal od svých učitelů. Ani není plodem Konsensu, naopak popřením tehdejšího Konsensu. Uvádím Einsteina kvůli lidem, kteří si myslí, že nikdo, kdo právě není zaměstnanec nějaké akademické instituce, nemůže k oboru říci nic kloudného. Může.
Příště přeji panu Tvrdému při hledání chyb „pomatenců“ více štěstí. Good luck.
===============
Reference:
https://www.blackwellreference.com/public/tocnode?id=g9781405133463_chunk_g97814051334639
https://www.takingchildrenseriously.com/the_education_of_karl_popper
https://ephilosophy.uoregon.edu/Johnson%20EP4%20Forest%20and%20Philosophy.pdf
https://academic.research.microsoft.com/Paper/5677549.aspx
https://www-ls.informatik.uni-tuebingen.de/psh/forschung/publikationen/PopperEncSocBehSciNetz.pdf
https://plato.stanford.edu/entries/vienna-circle/
https://plato.stanford.edu/entries/popper/#Lif