Obnova jezerní krajiny pod Krušnými horami
Od ekologů někdy slýcháme hrozivá slova o nevratných ekologických škodách. Jak je tomu třeba s "měsíční krajinou" v Severních Čechách? Karel Drábek v článku Obnova jezerní krajiny pod Krušnými horami recenzuje stejnojmennou knihu od autorů Emilie Pecharové, Ivana Svobody a Marie Vrbové. Život je nezdolný a stejně jako starý obraz, lze zrestaurovat i krajinu.
"Jen málo lidí si uvědomuje, že ložiska uhlí pod Krušnými horami vznikla v zamokřené, jezernaté krajině. Posledním zbytkem jezer a zamokřených území bylo Komořanské jezero, dnes již vysušené". Mokřady vysušili v posledních staletích až lidé. Zdejší krajina se však může vrátit ke své původní podobě. Třeba jámy, které tu zůstaly po povrchových dolech, se nejlépe hodí právě k zavodnění a vzniku nových jezer.
"V místech někdejších hlubinných dolů vznikly propadliny, někdy dokonce s nadprůměrnou biodiverzitou. Specifické podmínky na výsypkách umožňují život suchomilným organizmům, zasolené plochy slanomilným rostlinám. Podrobně jsou probrány problémy zatápění a využití lomů a jednotlivé lomové lokality včetně možných variant napouštění a časového harmonogramu. Optimální je před zatopením jámy maximálně vytěžit uhelné sloje."
K tomu si dovolím přičinit vlastní poznámku, že v kraji, kde žiji, jsou nejkrásnější jezera právě v bývalých lomech.