Lomborg o Cancúnské konferenci
(HN) Hospodářské noviny přetiskly článek Bjorna Lomborga "Donkichotské tažení proti emisím".
=================
Klimatická konference v Cancúnu skončila podle očekávání: nedosáhla ničeho smysluplného. Co bude dál? Experti a politici v Evropě budou dozajista tvrdit, že bychom "do toho měli jít sami" a posílit unijní politiku 20/20/20, která si klade za cíl snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů na úroveň o 20 procent nižší než v roce 1990 a zajistit 20 procent podílu obnovitelné energie. Skutečné ponaučení však zní, že je načase, aby Evropa opustila své donkichotské tažení za odbourávání uhlíkových emisí.
Tento přístup ke globálnímu oteplování nefunguje ekonomicky: udržení vzestupu teplot pod hranicí 2 °C do roku 2100 by podle výzkumu klimatického ekonoma Richarda Tola stálo čtyřicet bilionů dolarů ročně a za každý vynaložený dolar by se předešlo klimatickým škodám v hodnotě necelé dva centy.
Slepé uličky neměřitelných hodnot
Stejně tak nefunguje tato strategie politicky. Veřejnost má vůči drahým uhlíkovým škrtům nízkou toleranci. Mimo Evropu se jen malému počtu vedoucích představitelů států podařilo prosadit legislativu o podstatném snížení emisí. Snaha bývalého australského premiéra Kevina Rudda přispěla k jeho odchodu z funkce, zatímco jiní představitelé, kteří v posledních letech prosazují zelenou legislativu - dokonce i Barack Obama -, si ve výzkumech popularity rozhodně nepolepšili. To znamená, že v celém světě zůstává jedinou významnou legislativou pro oblast klimatických změn politika 20/20/20 Evropské unie.
Profesor Tol tuto politiku pro Centrum Kodaňského konsenzu analyzoval a zjistil, že bude stát 250 miliard dolarů. A čeho dosáhne? Standardní klimatické modely ukazují, že do konce tohoto století povede přístup zemí Evropské unie ke snížení vzestupu teploty přibližně o 0,05 °C - což je téměř neměřitelná hodnota.
Ale existují i lepší možnosti. Měli bychom přemýšlet, jak učinit zelenou energii tak levnou, že ji všichni budou chtít. Ale hlavně: část těchto prostředků vynaložit na adaptaci. Ještě před několika lety byla adaptace na klimatické změny pokládána za přiznání porážky. Zdravý rozum však velí podnikat jednoduché kroky, jako jsou vytváření zelených prostorů, omezené používání asfaltu ve městech za účelem jejich ochlazení, případně zabezpečení nízko položených oblastí proti záplavám.
Je načase změnit kurz
Hodně dnes slýcháme o tom, že globální oteplování nejvíce ohrožuje rozvojové země. Je pravda, že postupem času budou chudší státy zvýšenými teplotami postiženy nejtvrději. Zároveň však mají tyto země mnoho naléhavějších problémů. Mají-li vaše děti hlad, příliš si nelámete hlavu se vzestupem teplot ode dneška za sto let. Kdybychom tedy chtěli moudře využít rozpočet Evropské unie na agendu 20/20/20, mohli bychom posledních sto miliard dolarů vyčlenit pro tyto země. Podle údajů OSN bychom za ně mohli zajistit potraviny, vodu, kanalizaci, zdravotní péči a vzdělání v podstatě všem, kdo je stále postrádají.
EU vynakládá 250 miliard dolarů na dosažení titěrného poklesu stoupající teploty. Před příští klimatickou konferencí v Jihoafrické republice v roce 2011 musíme změnit kurz.
Bjorn Lomborg
Autor je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty. Napsal knihy The Skeptical Environmentalist (Skeptický ekolog) a Cool It (Zchlaďte hlavy!).