Heartlandská konference ustanovila konsensus po Climatege
(AmericanThinker) Článek Marca Shepparda z American Thinker (20.června 2010) přeložil M.Pavlíček, autor překladu Příručky skeptika
„Nové vědecké objevy vrhají pochyby na to, kolik oteplení ve dvacátém století bylo přirozeného původu a kolik lidmi způsobeno a vlády po celém světě začínají být konfrontovány s astronomickými náklady na snižování emisí. Ekonomové, mezi tím vypočítávají, že náklady na zpomalení nebo zastavení globálního oteplení převyšují jejich sociální přínos.“
Takto 17. května na senátní půdě promluvil senátor James Inhofe, který do záznamu četl programové prohlášení z klimatické konference, které bylo právě na tento okamžik naplánováno k pronesení. Místo aby promluvil na pondělním zasedání na obědě na Čtvrté mezinárodní konferenci o klimatických změnách v Heartlandu člen Senátní komise o životním prostředí a veřejných pracích zůstal ve Washingtonu a v předchozím týdnu odpovídal na „návrh zákona“ Kerryho-Liebermana.
Oklahomský republikán, který účastníky letošní ICCC na Capitol Hill ujistil, že žádný zdaňovací cap-and-tax zákon nikdy Senátem neprojde, nyní stál před kamerami stanice C-SPAN, která dělala to, co pouze jediná větší zpravodajská organizace – Fox – provedla už před ní: a takto potvrdila existenci a význam více než 700 vědců, ekonomů, politiků a angažovaných občanů, kteří se shromáždili asi 600 mil odsud v Chicagu. A vyjevila jejich kolektivní námitky přispívající k „budování veřejného povědomí o hnutí ‚realismu‘ o globálním oteplování,“ aby „zdraví vědci a ekonomové spíše, než aby přeháněli a oblbovali“, mohli „určit, jaké akce, pokud nějaké, by měly být přijaty, aby se vyřešil problém klimatických změn.“
Kdyby média hlavního proudu MSM reagovala odpovědně, tak by každé slovo pronesené na prvním větším klimatické kolokviu po Climategate mohlo budovat skutečné veřejné povědomí o nepřijatelnosti lidmi způsobeného globálního oteplování a následně o pracovní místa hubící legislativě, dohodách nebo předpisech určených, aby to „kontrolovaly“. Ale agenda pohánějící naše média hlavního proudu – drze nahání vodu presidentovi a demokratům z Capitoll Hill, co nestoudně přemílají katastrofu z pobřeží Zálivu ke znovuoživení svého už nedýchajícího „klimatického“ návrhu zákona.
Na mě zůstal úkol shrnout – jak nejlépe jen můžu – současný stav klimatické reality, jak jej už měsíc přede mnou nepředložil nikdo menší než největší mozky, které to dnes analyzují. A na vás je využití příležitosti rychle absorbovat kolektivní moudrost více než 75 expertů promlouvajících v 5 plenárních a 20 skupinových sezeních a v bezpočtu kouzelných konverzacích a to vše rozloženo do 3 dnů. A objevu nebo potvrzení myriád nepříjemných pravd za švindlem s „globálním oteplováním“.
Začněme s tím pravděpodobně nejvýznamnějším a ve většině konference bezesporu všudypřítomným.
Proudy a současné ochlazení
Až dosud roky alarmisté arogantně ignorovali ochlazení, které jsme po celém světě zažívali od roku 1999 a pokračovali ve svých požadavcích, abychom obětovali vše – pracovní místa, peníze, pohodlí, pokrok a nakonec svobodu – abychom zastavili fiktivně „překotné globální oteplování“. Taková nepodložená hysterie vypadá ještě nejapněji poté, co slyšíte nepřiteplenou pravdu od expertů na ICCC-4 začínající předpovědí, že globální ochlazování bude pravděpodobně pokračovat po několik následujících desetiletí.
Geolog Don Eastbrook byl jedním z mnoha účastnících se vědců připisujících přirozenou klimatickou variabilitu slunečnímu svitu a hlubokooceánským proudům. Jeho článek oznámený na ICCC-4 Vynořující se hrozba globálního ochlazení zmiňoval nepopiratelnou vazbu mezi Pacifickou dekadickou oscilací (PDO), která se posunula do svého oteplovacího režimu v letech 1915 a 1977, což měla v obou případech za následek globální oteplování. Na druhou stranu v letech 1945 a 1999 PDO přešla do chladného režimu a glób se spolu s ní ochladil i přes rychlý vzestup atmosférického CO2 během této doby. Navíc při tom klimatické změny v geologických záznamech vykazují pravidelný vzor střídajících se oteplování a ochlazování s 25-30 letou periodou po posledních 500 let. Eastbrook tudíž vyvozuje, že bychom měli „očekávat globální ochlazování po další 2-3 desetiletí, které bude mnohem škodlivější, než by mohlo být globální oteplování.“
Obr. 1 – Od Dona Eastbrooka. Od roku 1900 jsou globální teploty úzce korelované s indexem PDO. To popírá AGW a předznamenává nadcházející velký chlad.
Eastbrook zmínil silnou korelaci mezi PDO a sluneční aktivitou, což učinil i geofyzik Victor Manuel Velasco Herrara, který věří v začátek ještě delší studené kletby (60-80 let) – kterou spustil pokles sluneční aktivity. Habibullo Abdussamatov souhlasí a ilustruje jak 18 Malých dob ledových, které se během posledních 7 500 let vyskytly, lze pokaždé připsat „přirozeným dvousetletým variacím průměrných ročních hodnot celkového slunečního osvitu (TSI)“ a jeho druhotným následným zpětnovazebním účinkům (přirozené změny albeda, množství vodních par atd.). Abdussamatov předvedl, že pokaždé, když TSI dosáhlo vrcholu (až do 0,2%) začalo období globálního oteplování „s časovou prodlevou 15±6 let určenou tepelnou setrvačností Oceánu (i přes absenci antropogenického vlivu).“ Na druhou stranu „každý hluboký dvousetletý pokles v TSI způsobil Malou dobu ledovou.“ Na základě současného cyklu tento astrofyzik očekává „začátek nové epochy Malé doby ledové přibližně v roce 2014.“
Specialista na hurikány William Gray též přednesl nějaké nesmírně přesvědčivé grafy dokazující, že většinu oteplení, které jsme zažili během posledního tisíce let lze připsat hlubokooceánským cirkulacím zesilujícím se a slábnoucím podle proměnlivosti salinity ve stoletých časových škálách. Jelikož vztah Povrchových teplot moře k vypařování, dešťovým srážkám a vzorům větrů, albedu a nakonec teplotě vzduchu je složitý a mimo rozsah tohoto článku, postačí říci, že to lze přeložit jako oceánem – nikoliv uhlíkem – řízené globální teploty.
Gray věří, že Středověká teplá perioda (MWP) byla výsledkem několikasetletého zpomalení Poledníkové protiběžné cirkulace (MOC) podobné té, kterou jsme zažili ve 20. století a odpovídající podobnému oteplení. Na druhou stranu Malá doba ledová (LIA) byla obdobím silnější než průměrné MOC, jak to dnes také začínáme spatřovat. Gray také předpovídá, že zesílení oceánských proudů předznamenává globální ochlazení během několika dalších desetiletí, i když koncentrace oxidu uhličitého bude nadále stoupat.
Tak jak je to možné, že Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA) Národní středisko klimatických dat právě prohlásili letošní období od ledna do května za podle záznamů nejteplejší?
„Když data mučíte dost dlouho, přiznají se“
Čtenáři AT jsou si bezpochyby dobře vědomi, že díky z velké části úsilí WUWT neúnavného Anthonyho Wattse už roky víme, že více než 90% amerických měřících stanic hlásí vadná teplotní data mezi 1ºC a 5ºC. Navíc „vyhlazující“ úpravy k „homogenizaci“ dat stanic podle okolních stanic a uhýbání před řešením fenoménu vychýlení známého jako efekt městských tepelných ostrovů UHIE hrubě přehnaly oteplení 20. století.
Nikoliv náhodou Dr. Craig Loehle dospěl k závěru, že po odečtení UHIE a dalších artefaktů měření, nám zůstane 59-letý přirozený cyklus oteplování a ochlazování. A ačkoliv tento cyklus sedí úplně na chlup s PDO, MSM odpovídají velice tvrdě, že pouze „popírači“ mohou poukazovat na možnou souvislost.
Ale loni v listopadu jsme se dověděli, jak až daleko jsou ochotni ideologové z anglického Climate Research Unit jít, když se objevily křiklavé důkazy, že jejich vědci mistrovali klimatická data, aby odstranili předchozí teplá období z historických knih a přitom přeháněli moderní oteplování a potlačovali v moderní době vzniklá ochlazení.
A zjištění z dalšího vyšetřování týmem vedeným ICCC-4 prezentátorem Joe D’Aleoem odhalila, že dva původní U.S. zdroje o globálních teplotách měly též zmanipulované výsledky pozemních instrumentálních měření. NOAA strategicky vymazala, jak hrozinky vyzobala chladnější pozorování meteorologických stanic z dat o teplotách a NASA záměrně zaměnila vyřazená měření NOAA stanicemi umístěnými na těch nejteplejších místech.
Obr. 2. Podle ICE CAP Joe D’Aleoa. Jak Síť globální klimatologické historie NOAA selektivně snižovala počet svých US stanic z 5000 v roce 1990 na 1500 v roce 2007, nepřímo úměrně k tomuto počtu rostly teploty. Není vidět nic jiného.
A to je jen začátek. D‘ Aleo vysvětlil, že „homogenizace a další úpravy míchají dohromady dobré se špatným, obvykle vyřazují ochlazení z počátků teplých období, čímž vytváří oteplení tam, kde žádné neexistovalo“. Např. NOAA odstranila úpravu na UHIE z US dat roku 2007, což „změnilo ochlazující trend od roku 1940 na oteplující trend“.
Část s tímto nadpisem je vytaženo od Ronalda Coaseho, který během své prezentace výstižně citoval D‘ Alea. Ohledně dalších podrobností o tom, proč Joe dospěl k těmto závěrům, že „povrchová data a modely by se neměly používat k rozhodování EPA nebo Kongresu,“ a že jakékoliv proklamace o „nejteplejších měsících, nejteplejších letech“ nebo „nejteplejším“ čemukoliv zcela postrádají smysl, viz mou lednovou zprávu zde.
Ovšemže přístrojová data zmanipulovaná US agenturami jsou přijímána a evangelizována klimatickými agenturami po celém světě.
V souladu s tím, fyzik atmosféry S. Fred Singer věří, že ta úchylka, o které psal Phil Jones v souvislosti s použitím „triků“ k jejímu ukrytí, nebyla pouze poklesem po roce 1979 vypočteným z jeho proxy záznamů, ale též skutečnými odečty z přístrojů CRU/NOAA/NASA, které on a jeho spoluspiklenci zmanipulovali ještě před tím, než je poskládali do časových řad proxy hodnot před rokem 1980. Jinými slovy, před rokem 1979 nebylo žádné skutečné oteplování. Singer – který prezentoval více důkazů proti oteplování po roce 1979 včetně satelitních dat – e-mailoval Michaelu Mannovi a ptal se, proč proxy data skončila v roce 1979 a obdržel odpověď, že neexistují „žádné vhodné záznamy“. Nesmysl, prohlašuje Dr. Singer – „Potřebujeme více proxy dat pro roky 1979-1997!“
Při večeři k zahájení této události hrdina realismu Steve McIntyre vyrazil ze shromážděných nemalou dávku vzteku, když odmítl nazvat triky CRU „podvodem“. „Akademické pochybení“, jak to označil, s uvedením, že v akademických kruzích je úroveň zatajování odporujících dat, kterou jsme viděli, možná zcela akceptovatelná. Geolog a bývalý astronaut Harrison Schmidt chňapl mikrofon, aby na to opáčil, že „toto je věda a když chceš hrát hru (triky, zatajování atd.) tak máš jit někam jinam.“ Na což nemalá část účastníků včetně vašeho pokorného korespondenta hlasitě zařvalo : „Do basy!“
Marc Morano z Climate Depo se přidal k astronautovi. Nepoužívat výraz Podvod? To k sakru Ne!
Je tak pěkné vytáhnout na denní světlo smradlavou korupci táhnoucí se od lidí jako Michael Mann a Pachari a Phil Jones a věrchuška vědců z OSN. Měli bychom jásat na tím, jak se celé jejich kariéry v tom okamžiku proflákly, a to oprávněně.
Lord Monckton souhlasil – „Tak tedy Steve McIntyre říká, že bychom neměli používat slova jako podvod – Ale ovšem měli bychom, když je to jasné a evidentní.“
Monckton později požadoval zrušení IPCC – „když kvůli ničemu jinému, tak kvůli jejich děsivému stylu prózy.“
Tahle poznámka vyvolala ohromný smích. Ale není nic směšného na přečinech klimatického panelu OSN, je to komplic agentur jak tady tak v zahraničí nebo při úsilí zamést to podvodné spiknutí pod koberec.
Odporné modely + Obrácené smyčky zpětných vazeb = Nafouknutá klimatická citlivost
Jak poznamenal Eastrook, počítačové modely jsou jedinou základnou pro tvrzení, že CO2 způsobuje globální oteplování. Ale IPCC modely předpovídaly1ºF oteplení za roky 2000 až 2010, ačkoliv od roku 1998 už není žádné oteplování. Je tedy dokázáno, že tyto modely jsou špatně.
A ICCC-4 překypuje vědci unikátně kvalifikovanými k vysvětlení chyb ve způsobech modelování.
Jak pravděpodobně víte, IPCC modeláři prohlásili, že pravděpodobná klimatická citlivost (očekávaná velikost oteplení při zdvojnásobení atmosférického CO2 pravděpodobném v tomto století) je 3ºC. Ale připisují 2/3 tohoto čísla pozitivní zpětné vazbě mraků. William Gray vysvětlil, proč věří, že mraky ve skutečnosti poskytují negativní zpětnou vazbu 0.5ºC u celkové klimatické citlivosti 0.5ºC.
Opravdu funkce mraků jako negativní nikoliv pozitivní zpětné vazby, to byla lekce, kterou nás roky učili Dr. Roy Spencer a Dr. Richard Lindzen z MIT. Spencer vysvětlil, že být oteplení pouze od CO2, tak by nestálo za řeč. Modeláři IPCC odvodili své „katastrofické“ předpovědi oteplování z algoritmů, v nichž CO2 způsobené oteplování zapříčiňuje pokles oblačnosti, který umožňuje větší sluneční svit a vede k většímu oteplení. Ve skutečnosti, říká Spencer, je pravdou pravý opak – malé oteplení zvýší oblačnost, čímž vpustí méně slunečního svitu a vede k menšímu oteplení. Ve skutečnosti Spencer věří, že 75-80% oteplení by mohlo být důsledkem změn v oblačnosti v důsledku PDO. Jinými slovy, většina minulého oteplení je pravděpodobně přirozená a klimatická citlivost je pravděpodobně 0.5ºC.
Lindzen v základu souhlasí s hodnotou 0.5ºC s poznámkou, že samotné zdvojnásobení CO2 přispěje pouze asi 1ºC ke skleníkovému oteplení:
Vidíme, že pro všechny modely je příznačným faktorem pozitivní zpětná vazby (spojovaná se zesílením účinku změn CO2), ačkoliv satelitní data ukazují, že zpětná vazby by měla být negativní. Pouze s pozitivní zpětnou vazbou vodních par a mraků lze dostat velké oteplení, které se spojuje s alarmem. Co jak to vypadá nám satelitní data ukazují je, že tyto pozitivním zpětné vazby jsou artefaktem modelu.
V unikátně fascinující lekci častý přispěvatel WUWT Willis Eschenbach nastínil svou hypotézu, že teploty se drží uvnitř pevného úzkého pásma řízeného mechanismem mraků a bouří nastaveného fyzikou větru, vln a oceánu – nikoliv však zapříčiněním CO2. A expert na revize IPCC Tom V. Segalstad též trval na tom, že mraky jsou skutečným termostatem s mnohem větší regulační silou než CO2.
Obr 3. Od SPPI. Po téměř devět let trend globální teploty klesal. IPCC předpovídaný rovnovážný průběh (růžová oblast) nevykazuje žádný vztah ke globálnímu ochlazení, které bylo v 21. století až dosud pozorováno. Všimněte si velmi ostrého vrcholu globálních teplot počátkem roku 2010 způsobeného silnou jižní oscilací El Niňo. Zdroj: SPPI index globálních teplot.
Geolog Ian Plimer přednesl ještě další problém s modely IPCC - úplně ve své analýze ignorují roli vulkánů. Jak pozemských, které uvolňují teplo, vodní páru a CO2, tak podmořských, které přidávají teplo a plyny do oceánů a též zvyšují CO2, které nehraje v predikcích IPCC žádnou roli.
A modely jsou ještě naprogramované, aby specificky předpovídaly účinek atmosférických stopových plynů, se zaměřením zvláště na jeden – ačkoliv jsou špatně, a to nejen teoreticky, ale též v praxi. Jak jednoduše přednesl Lindzen, který si první všiml rozdílu mezi predikcemi modelů a pozorovatelnou skutečností, „všechny modely přehání oteplování“.
Fyzik Davis Douglass odhalil své porovnání skutečného trendu tropických teplot s 22 predikcemi modelů mezi lety 1958-2004. Tyto modely si nevedly dobře – pouze 2 z 22 souhlasily s pozorováními. Citoval též svou v Geohpisical Research Letters publikovanou práci ve spolupráci s Pearsonem a Singerem v roce 2004, která zpochybňovala horké skvrny 7-8 km nad tropy, které by se podle předpovědí modelů IPCC měly vyvinout mezi lety 1979-2004.
Environmentální ekonom Ross McKitrick poukázal, že to bylo na stranách 764-765 zprávy AR4 WG1, v níž IPCC autoři špatně předpověděli koncentrované, rychlé oteplování v tropické troposféře: McKitrick citoval z článku z roku 2005 od Barnetta et al, který chybu IPCC položil do správné perspektivy:
Když to Christy et al. (2000) analyzoval blíže ke „skutečným“ změnám troposférických teplot během satelitní éry, tak jsme nerozuměli účinkům vlivu pozorované odchylně probíhající variability na multidekadické časové škále a klimatické modely nejsou schopny reprodukovat „pozorované“ rozdílné oteplování.
Jak uzavírá McKitrick: „Musíte se rozhodnout, zda věřit modelům nebo datům – nemůžete věřit obojímu.“ Ovšemže s ohledem na nedávná odhalení je čím dál těžší a těžší věřit tomu prvnímu. Tak můžete Douglassovy vývody brát jako naléhavější – „jak můžete věřit modelům, že předpoví budoucnost, když nedovedou vysvětlit minulost?“
Dobrá otázka – v jakékoliv jiné vědě by jí byla. Ale jak Douglass naznačil: „V klimatologii, když přijdete s něčím, co nesouhlasí s hypotézou, modely mají vždy pravdu a něco je špatně s daty.“
A Lindzen určitě souhlasil:
Analyzují se mnohem sofistikovanější data s cílem podpořit modely, místo aby se testovaly (validace místo testování). Cílem je podpoření místo zpochybnění modelů. Taková je určitě zkušenost ze služby jak IPCC tak National Climate Assessment Program. Je to rovněž evidentní v nedávném skandálu týkajícím se Himalájských ledovců [, kterým se Marc bude zabývat přibližně o 600 slov dále.]
Atmosférický guru z MIT dospěl k názoru že:
Modely nelze testovat porovnáním modelů s modely. Závěry nemohou být založeny na schopnosti nedostatku podkladů k vadám modelů při simulaci maličké části záznamů. Modely prostě nejsou základní fyzikou.
Žádný div, že J. Sčoty Armstrong zjistil, že 89 relevantních principů předpovídání porušily autoři IPCC 72 z nich?
Slyšeli jsme, že CO2
Armstrong rovněž poznamenal, že když Svate Arrhenius poprvé navrhl teorii, že „CO2 způsobuje oteplování“ počátkem 20. století, tak tento nositel Nobelovy ceny předpokládal přínosnost tohoto účinku. A mnozí souhlasí.
O století později v konferenční místnosti Chicagského hotelu H. Leighton Steward vynašel mnoho z prospěšnosti vzrůstu CO2 včetně celkového ozelenění planety, zvýšení objemu ekosystémů a habitatů prostředí a vzrůstu hektarových výnosů farem. To na druhou stranu pomůže přetvoření půdy ladem na farmy a povede tudíž k více potravinám pro expandující populaci.
Robert Ferguson z SPPI též vyšetřoval alarmisty ignorovaný fyziologický přínos vzrůstu atmosférického CO2 umožňující i bez zvýšení teplot růst rostlin a že je to „podstatné pro splnění budoucích potravinových potřeb a udržení půdy pro přírodu“. Ale místo označování za účelem rozlišování, jak se vyžaduje u alarmistů, živočišný život se ve skutečnosti v teplejším, CO2 obohaceném prostředí bude prospívat ve zvýšeném množství druhů a jejich diverzitě.
Během své lekce o sluneční aktivitě se astrofyzik Willie Soon dotkl dopadu vzrůstajícího CO2 na oceány a ukázal výsledky studie Dr. Justina Riese z University of North Carolina-Chapel Hill. Vypadá to, že vzrůst CO2 v prostředí se škeblemi urychlil jejich růst sedmkrát!
A přesto ve svém absurdním nálezu hrozby loni EPA označila tento životně důležitý stopový plyn za škodlivinu.
Naprostá nesmyslnost tohoto vyhlášení vyvolala různé spontánní leč stejně uvedené odpory od Soona, Stewarda, Singera Schmitta, vyvracející „škodlivost CO2“ se Soonovým dodatkem, že jde o potravinu pro rostliny a mořský život!“ a Stewarda, že „bez CO2 by na Zemi nebylo života.“
Obr 4. Od H. Heihtona Tewarda. V rozporu s alarmistickým blafem analýzy antarktických ledových jader ukazují, že koncentrace CO2 roste jako reakce na vyšší teploty.
Steward nabídl jednu z mnoha připomínek, že klimatická historie naznačuje, že CO2 je zpožděným ukazatelem klimatické změny. Ve skutečnosti graf analýzy antarktických vrtných jader jasně ukázal, několikasetleté zpoždění reakce CO2 na předchozí změnu teplot.
V reakci na ta nedávná teoretická tvrzení o tom, že vzrůst atmosférické koncentrace CO2 vyvolává vymírání mořských druhů Craig Idso analyzoval výsledky ne méně než 568 různých studií a dospěl k závěru, že tyto alarmistické předpovědi „se nezakládají na empirické realitě“. Navíc „ti, kdo nadále líčí CO2 vyvolané okyselení oceánů jako vytvářenou magakatastrofu nevychází z dat o skutečném světě.“
Ian Plimer ukázal, že jsme v minulosti měli v oceánech až do 30% CO2, aniž by došlo k okyselení v důsledku úložné schopnosti hornin, s dodatkem, že důkazy jsou zapsány do kamene.
Tom V. Segalstad souhlasí s tvrzením, že hlášené odchylky pH „jsou v rámci přirozené variability“. Segalstad nás provedl skrze spoustu vzorců se závěrem, že uhlíkový systém oceánů je jednou z mnoha vyrovnávacích úložišť udržujících rovnováhu pH. A podle Stumm & Morgan, 1970: „Tyto dohromady se spojují do téměř ‚nekonečné jímavosti vyrovnávacích úložišť‘.“
A jelikož potřebujeme cukry z rostlin, které potřebují tento plyn, Segalstad prohlašuje CO2 za „Plyn života“.
Norský geofyzik dospěl k závěru, že: „Regulace, zdanění a kontrola CO2, základny života, je zradou Všeobecné deklarace lidských práv.“
Zaplavení světa – Papírový tygr alarmismu
Jeden z nejslavnějších IPCC skandálů po klimategate byl označen za (ledovcový) „Glaciergate“. Tento výraz se vztahuje k varování AR4, že nekontrolovatelné klimatické změny rozhřejí většinu Himalájských ledovců do roku 2035, což bylo nalezeno ve vadné zprávě World Wildlife Fund (WWF) a dezinterpretováno jako peer-reviewed věda. Předseda IPCC Rajendra Pauchari zkusil tuto „chybu“ odrazit obviněním obviňujících z Indického ministerstva životního prostředí z „arogance“ a provozování „voodoo vědy“, když vydali zprávu odporující IPCC. Ale jeden z jeho vlastních kolegů, Dr. Muari Lal koordinující vedoucí autor této kapitoly, která to tvrdila, později přiznal, že o tom věděl, že „to nespočívá na peer-reviewed vědeckém výzkumu.“ Jak zjevně Pachauri (o kterém Monckton později referoval jako o „Casey Jonesovi“, jako uznání jeho expertní znalosti oboru – železničního inženýra), který nadále po další měsíce v této věci lhal, aby neposkvrnil velebenou AR4 těsně před Kodaní.
Madhav Khandekar citoval Glaciergate jako „jasnou ukázku, jak IPCC nedostatečný dohled a pošetilost může vést k alarmistické vědě bez JAKÉHOKOLIV smyslu.“ Khandekar poznamenává, že ve skutečnosti Himalájské ledovce netají vůbec rychleji než ledovce kdekoliv jinde a dva hlavní himalájské ledovce Gangotri a Siechen v současnosti vypadají dost stabilně. A předložil fakta, která naznačují, že na rozdíl od všudypřítomných vyobrazení pacifických ostrovů a pobřežních měst pod metry vody, tání ledovců po celém světě může přispět asi 105 mm ke vzrůstu mořské hladiny (SLR) v průběhu příštích 110 let. Přidejme tepelnou expanzi z i 1 0C během příštích 100 let (vzpomeňme – Lindzen, Spencer et al naznačují 0,5 0C a další naznačují pokračující ochlazování) dá dalších 100 mm a mluvíme o 22 cm během dalších 100 let.
Není moc důvodů k alarmu zvláště uvážíme-li, že jak zdůraznil mořský geolog Bob Carter, i takto vysoká čísla nepředstavují žádnou smysluplnou změnu větší než 10 – 20 cm za století zažívanou během posledních 150 let. Carter nám ukázal graf IPCC předpovídající eustatické (celosvětové) SLR mezi lety 1990-2100, které představují nejvyšší překročení 0,77 metrů. Ale Carter vidí jen malou hodnotu v eustatické předpovědi vůbec. A není sám. Citace Singera et al., NIPCC, 2008, str. 51:
I za předpokladu, že tato statistika může být odhadnuta přesně, má nepatrnou politickou hodnotu. Místní relativní změny hladiny moře (LRSL) jsou jediným, co se počítá k účelům pobřežního plánování a to je po celém světě vysoce proměnlivé v závislosti na různých rychlostech, jimiž určitá pobřeží podléhají tektonickým zdvihům nebo poklesům.
A toto je přesně ty se do LRSL vždy zapojují sdělil Dr. Carter ve své presentaci.
Carter předvedl graf eustatických SLR od posledního Maxima zalednění ukazující celkový vzestup od roku 18 000 před současnosti je asi 120 metrů. Křivka je dost prudká v době tání kontinentálních ledovců (před 10 000 lety rychlost vzestupu byla 2 m/století) a hladiny měly téměř konstantní rychlost růstu během několika posledních tisíciletí. Ian Plimer dodal, že materiály nalezené z ustupujícího ledu ukazují, že jsme tu měli v minulosti změny SL nejméně 1,5 km.
Vzkaz oteplovačům: Co se týče klimatu, rychlosti SLR jsou nepřetržitým proudem změn a nikdy nikdy nejsou důvodem k alarmu, ale spíše k adaptaci.
Ale tyto globální průměry představují množství místních variací. Při použití své rodné Austrálie např. Bob ukázal mnoho příkladů oblastí, kde hladina moře byla jedno před 5000 lety o mnoho metrů výše, než je dnes. Přesuneme-li se do Skandinávie, pobřežní usazeniny ulit měkkýšů ukazují, že pobřežní linie byla před 5000 tisíci lety o 30 metrů níže v důsledku zdvihu od ztráty ledového pokryvu.
Takže existují různé křivky LRSL po celém světě, tudíž Bobovými závěrečnými slovy: Kdyby využily rad IPCC, abychom zaměřili své politiky na SLR, byly by vlády národů nedbalé a zcela by selhaly ve své povinnosti starat se o své lidi. Bob dodal v e-mailu, který mi poslal za několik dní: „Dopouští se zrady děsivou ignoranci, s níž mnohé vlády a místní úřady přesto zavádí nová omezení pobřežního plánování, která jsou založena výlučně na eustatických předpovědích hladiny moří IPCC.“
Samozřejmě, že jiní vhodně využívají svou místní topografii.
Obr. 5. Od Nils-Axesl Mörner. Podmořská fotografie vlády Malediv, fotoobjektiv byl celý mokrý.
Snad nejproslulejší hysterickou odpovědí na SLR byla tato nedávná fotka Maledivského presidenta a ministrů nesoucích dýchací přístroj, aby provedli první podmořskou schůzi vlády jako „symbolický výkřik o pomoc před vzrůstajícími hladinami moří, které ohrožují existenci tohoto tropického souostroví.“ Opravdu vizuálně vzrušující – ale naprostá bublina, říká paleogeofyzik Dr. Nils-Axel Mörner, který ohlásil tento výsledek ve své velice podrobné studii hladin moří v této oblasti. Ta ukazuje, že nejenže SL byly v posledních 30 letech velice stabilní, ale současné hladiny jsou významně nižší, než byly v 17. století. Podobné výsledky byly nalezeny i pro jiné IPCC „varování“ pro oblasti jako Bangladéš, Benátky a severozápadní Evropa – žádné významné SLR už aspoň po 50 let. Co Mörner našel ve všech těchto oblastech byla tendence o dezinterpretaci pobřežní eroze za SLR ze strany IPCC.
Zaplavení je nakonec konečnou zbraní alarmistů. Samozřejmě, že existuje AGW hurikánová kachna, ale jak nám Steward připomíná – globální hurikánová aktivita je na 30-letém minimu a ničivá tornáda (F3-F5) mají klesající trend od roku 1975.
Jak Mörner zpozoroval: „Bez konceptu záplav v IPCC už nezůstává moc hrozeb.“
Tento tygr poztrácel zuby.
Sociální spravedlnost – ve stylu OSN
Marc Morano příhodně prohlásil na uhlíku založené ekonomiky „za jednoho z největších osvobozovatelů lidstva v historii naší planety,“ a oslavil na uhlíku založenou energii za to, že „umožnila bezprecedentní pokroky 20. století.“ Stejný industriální věk, který oteplovači obviňují za nemoc planety, je ve skutečnosti pokrokem života na Zemi z jeho předchozího stavu, kdy byl „drsný, brutální a Krátký.“
Když se loňského prosince objevil na Fox News, mluvil Morano o „nové formě kolonialismu“, kde máte „bílý, bohatý, západní svět, který říká 1,6 miliardám lidí v rozvojových zemích – převážně barevných – že musí řídit své ekonomiky a řídit svou energetiku podle klimatických strachů.“
Julian Morris předpovídá důsledky samotné povahy strachu zelených obav z technologie, že by mohly mít dopad na tu samotnou věc, o kterou mají největší starost – šířící se hlad. Ale ne z těch důvodů, které greeni propagují.
Na pořadu je trocha pozadí.
OSN usiluje o určitou částku daní bohatým národům s žádostí rozvinutým zemím, aby převedly 2% svého GDP do fondu politiky OSN určené k pomoci „rozvojovým“ národům, aby si poradili a adaptovaly se na klimatické změny. Zdůvodnění? Rozvinuté národy mají „klimatický dluh“ k méně šťastným „obětem“ jejich hrabivosti. Samozřejmě půjdeme-li dál v této dost dlouhé historce, tak už víte, že pokrok neměl nést žádnou klimatickou změnu, takže utrácení miliard na snížení emisí CO2 nesníží tyto emise ani globální teploty. A že řádění kolem klimatických změn (SLR, hurikány atd.) jsou jen hysterické kecy.
Na podrobné vysvětlení toho, jak se mění klima v problému řešení OSN ohledně redistribuce mezinárodního bohatství, viz mou stránku – IPCC: Mezinárodní banda klimatických lotrů.
Problémy, které pohání Morrisovy obavy vyplývají všechny z nezamýšlených důsledků „děsivých historek“ zelených a předvádí Rachel Carsonovo falešné obvinění DDT v Silent Spring, které je např. zodpovědné za smrt milionů na malárii. O den dříve Indur Goklany varoval z bublající krize, kdy diskutoval o studii, která shledala smrt a choroby v důsledku výroby biopaliv jako mnohem pravděpodobnější realitu, než je ta odhadnutá jako důsledek globálního oteplování.
Jak jsme se dověděli od Soona, Stewarda, Singera, Schmitta, Fergusona, Idsoho a Segalstada (abychom jmenovali jen některé), teplejší, na uhlík bohatší svět by ve skutečnosti byl lepším světem. Uhlík není hrozbou žádnému národu, rozvinutému či jinému.
Na druhou stranu – podvýživa, průjem, AIDS, tuberkulóza, malárie a nedostatečný přístup k pitné vodě jsou skutečnými hrozbami pro národy třetího světa a je to právě technologie, které oteplovači chtějí bránit, která je nejvhodnější léčbou těchto nemocí a vyvede tyto lidi z chudoby.
Podle závěrů Morrise – při uvalení léčby „klimatickou kontrolou“ na třetí svět, ve skutečnosti více lidí proto zemře na „klimatem způsobené“ problémy.
Což Morris humanitárně označuje za „pokroucené myšlení a morální odpornost“.
Což nás přivádí k …
Všepresidentská prolhanost
Ve své rušivě nezaměřené řeči k reakci na výron ropy minulé úterý, v níž projevil více starosti o ucpání emisí místo ucpání černého bahna prýštícího do Zálivu, Obama mluvil o návrhu zákona o ucpání a zdanění cap-and-tax ve Sněmovně jako o jednom „který nakonec učiní čistou energii výnosným druhem energie pro americké podniky.“
To je esenciálně absurdní a prozrazuje to do nebe volající nedostatek manažerského chápání.
Obama by se měl poučit více od segmentu CEI Chrise Hornera, v němž zmiňoval rozbor Centra datových analýz (CDA), které předpovídá, že projekty dle standardů obnovitelné elektřiny v národním rozsahu by:
- Zvedly cenu elektřiny o 36 procent pro domácnosti a o 60 procent pro průmysl;
- Snížily národní důchod (GDP) o 5,2 bilionů dolarů mezi lety 2012 a 2035;
- Snížily příjem domácností o 2 400 dolarů za rok na čtyřčlennou rodinu;
- Snížily zaměstnanost o více než 1 000 000 pracovních míst; a
- Přidalo více než 10 000 dolarů na čtyřčlennou rodinu v jejím podílu na národním dluhu do roku 2035
President zmínil „Americké závisláctví na ropě“ dvakrát, výraz půjčený od jeho republikánského předchůdce. Ale jak ctihodný George Allen ze Střediska americké energetické svobody prohlásil: „Američané nejsou závisláci na ropě, jsou závislí na svobodě.“ Tento bývalý senátor VA dodal, že „svobodná, prosperující a suverénní země potřebuje být schopna se ubránit, nakrmit a natankoval“ a že „Amerika má více zdrojů energie než kdokoliv jiný ve světě (ropu, uhlí a zemní plyn), ač naše vláda vidí v těchto zdrojích kletbu (kdokoliv jiný by v tom viděl požehnání).“
Obama též tvrdil, že „jakmile se zotavíme z této recese, má přechod k čisté energii potenciál k růstu ekonomiky a tvorbě milionů dobrých pracovních míst pro střední třídu – ale pouze, pokud tento přechod urychlíme.“
Nějaké nápady, proč opomněl navrhnout, co si „máme myslet o dění v zemích jako Španělsko a Japonsko, kde už provádí skutečné investice do obnovitelné energie,“ jako to učinil loni v lednu?
Dr. Gabriel Calzada se vrátil do ICCC, aby vysvětlil že, i přesto jak špatně na tom Španělská „zelená ekonomika“ byla, když jsme se naposledy setkali ve Washingtonu, tak od té doby se to ve skutečnosti ještě zhoršilo. Španělský ekonom loni odhalil, že 18 procentní „zelená nezaměstnanost“ nyní už překročila dech beroucích 20 procent. To je kvůli tomu, že země utratila 28,6 miliardy Eur na vytvoření 50 200 zelených pracovních míst (což je přes 570 000 Euro na jeden zelený job) a – učiniv to – za každý vytvořený zelený job ztratila 2,2 jobu. A většina těchto „zelených“ jobů byla přirozeně krátkodobých, což dále zdecimovalo Španělskou pracovní sílu, když tyto smlouvy vypršely. A jelikož vláda pokračuje v pumpování více peněz do nevhodných zdrojů energie, ceny energie raketově rostou, čímž vyhání průmysl na levnější půdu a trh práce stlačuje do ještě nižší úrovně.
V roce 2009 španělská veřejná podpora obnovitelnosti stála více než celá národní produkce elektřiny, jelikož jednotková cena obnovitelných energií dosáhla 3 násobku ceny jiných energií. Tento deficit růstu dosáhl 4,6 miliardy Euro, což donutilo veřejnou podporu obnovitelnosti, aby vyrostla na 6 miliard Euro.
Horner o tom referoval jako o „neudržitelné bublině“ vyžadující „neustálou infúzi“ s poukazem, že takovéto dotace přímo i nepřímo vyměňují průmyslová pracovní místa za primárně „místa na dočasné instalace.“
Jak poznamenal Minnesotský státní senátor Mike Jungbauer, standardy obnovitelné energie jsou ve skutečnosti mandatorním výdajem, který omezuje přístup k efektivní, na levném základně spočívající energii a přenáší všechny náklady na spotřebitele. A obojí jak snížení tak standardy jsou beznadějně „nedosažitelné“, v ničem nepomohou „energetické nezávislosti“.
A pak je tu samotná záležitost zákona cap-and-tax, předmět o němž se hodně povídalo na ICCC-4.
Hans Labohm předložil skutečná čísla za Obamovým směšným cílem „seřezání US emisí oxidu uhličitého na 80% pod úroveň roku 1990 do roku 2050.“ Za pomoci výpočtů amerického ekonoma Paula Driessena, odhadl holandský ekonom, že taková redukce by US vrátila na emisní úroveň naposledy spatřenou v roce 1905 (podobná studie Amerického podnikového institutu uvádí emisní čísla v miliardách metrických tun naposledy spatřených v roce 1910). Ale americká populace v roce 1905 byla 84 milionů v porovnání s 308 miliony dnes, takže emise na hlavu by musely být sníženy na úrovně dnů z koňským potahem v roce 1862.
A v marném pokuse o dosažení tohoto nepříčetného cíle potřebujeme snést dodatečnou vrstvu environmentálních regulací, vyšší ceny energie (pro podniky i spotřebitele), ztrátu mezinárodní konkurenceschopnosti, pravidelné výpadky proudu, odchod (energeticky náročného) průmyslu do zemí s méně tíživou regulací, vlny propouštění, energetické chudoby a celkového poklesu životní úrovně. Samozřejmě čtenáři AT zatraceně dobře vědí, že takovéto utrpení by bylo jen pro blbost.
Chip Knappenberger odhadl, že do konce století tento plán povede k tomu, že globální teplota bude o jednu pětina stupně Fahrenheita menší, než by byla stejně, což je „vědecký smysl postrádající redukce“.
Ale zde je něco skutečně udivujícího, říká Labohm (moje zdůraznění): „Podle modelů klimatických alarmistů, nebudou mít současné návrhy na snížení emisí CO2 detekovatelný účinek na celosvětové teploty.“
Jinými slovy – Pouze útrapy žádný zisk.
Co to bylo za rok. My jsme nyní v konsensu.
Tak začal Lord Christopher Monckton uzavírající konferenci. Moncktonovy mistrovské uzavírající poznámky se už staly na ICCC tradicí, v níž dojemně vypíchne mnoho pravd zjištěných při předcházejících sezeních. A zase jednou nezklamal.
Monckton identifikoval v datech Hadley 3 nedávné a pozoruhodně podobné periody rychlého oteplení – 1860-1880, 1910-1940 a 1975-2001. První dvě nebyly zřejmě spojené s CO2, jelikož průměrný atmosférický CO2 (ACO2) v těchto dobách byl 290 respektive 310 ppmv. Obě však korespondovaly s PDO v té době (jak výše poznamenal Eastbrook). Ta třetí, která, jak Monckton poukazuje „odpovídá za téměř veškeré oteplení, k němuž došlo od roku 1950 a o níž nám IPCC tvrdí, že byla převážně způsobená námi – nemá racionální vysvětlení.“
Obr 6. Od Christophera Moncktona. Periody rychlého oteplování po LIA prozrazují přirozené příčiny oteplení.
To též odpovídá PDO (pozemské šílenství GHG – cokoliv?). Ale Monckton odhalil více. Je to článek z roku 2005 od Pinker et al. líčící satelitem zjištěné globální vyjasnění (vzrůst toku slunečního osvitu, který padá na zemský povrch) od roku 1983 do 2001 v důsledku poklesu oblačnosti. Co je skutečně pozoruhodné je to, že vyjasnění po 18-leté období (2,9 Wattů na čtvereční metr) odpovídá téměř dvojnásobku IPCC odhadnutého celkového antropogenického vlivu na klima za 256 let mezi lety 1750 a 2005 (1,6 Wattu na čtvereční metr). Přečtě si a promyslete prosím předchozí větu, dokud neuslyšíte „aha“, někde ve svém sousedství, než budete pokračovat.
Monckton byl posledním z mnoha na letošní konferenci, kdo předvedl graf Willieho Soona z roku 2009 o teplotě versus sluneční osvit (1880-2009) v Číně, který jak vypadá odstraňuje všechny pochybnosti zbývající o této korelaci.
Obr 7. Od Willie Soon. 130 let slunečního osvitu (červeně) a střední povrchová teplota (modře). Alarmisté: Žádný odkaz sem.
Abychom to shrnuli – vrcholní dolaroví experti OSN se prezentovali s výskytem tří všech skoro identických rychlých oteplení od konce LIA. Ty první 2 jsou zřejmě přirozené, jelikož přesně odpovídají PDO a slunečnímu osvitu, ale nikoliv ACO2. Ta třetí ODPOVÍDÁ vzestupu ACO2, ale též PDO a sluneční aktivitě. Tak čemu IPCC připíše tento třetí vzrůst?
Proč samozřejmě CO2?
Obr 8. Od Hanse Lobohma. Světové teploty padají, ačkoliv CO2 pokračuje ve vzestupu.
Promysleme si důkazy.
Glób se ochlazoval po 12 (snad 31) let, přičemž atmosférická koncentrace CO2 vzrostla o 6 (možná 15) procent (Obr 8). Mezi tím teploty od LIA skončí perfektně v souladu s PDO (Obr. 1) a TSI (Obr. 7). Po posledních 20 000 let vzrůst koncentrace CO2 následoval po obdobích oteplování, nezpůsoboval je (Obr. 4). Jakákoliv porota vycházející z takovýchto důkazů by bezpochyby vydala verdikt, že CO2 je nevinen. Ale klimatičtí vědci v UK a US manipulující s porotou veřejného mínění při svém (jak to zkompiloval Ian Plimer):
- Konstruování klimatické historie, která potlačila MWP a LIA, hlavního argumentu advokátů CO2.
- Mistrování klimatických dat, aby tato ukazovala zvětšení globálního oteplení a potlačila globální ochlazení.
- Ukrývání nebo mazání dat, která nepodporují jejich víru.
- Přebírání redakčních rad, aby potlačili opoziční názory.
- Potlačování výzkumu vědců, kteří s nimi nesouhlasí.
- Revidování jen svých vlastních publikací a prohlašování, že pouze „peer reviewed“ články platí
Alarmisté byli rovněž nachytáni při hrubém přehánění účinků klimatické změny. Na rozdíl od 20 stop svého času předpovídaných Al Gorem SLR pravděpodobně zůstane stejná na 18-22 cm v průměru za století, jak to bylo po celé věky, a bude se lišit od místa k místu. Tvrzení o hrozícím vymírání mořských druhů v důsledku vzrůstu koncentrace atmosférického CO2 jsou totálním nesmyslem, stejně jako ty o ztrátě polárního zalednění. Co se týče posledního šílenství – ničivých bouří – globální hurikánová aktivita je ve skutečnosti na 30-letém minimu a ničivá tornáda mají klesající trend ještě déle.
Fosilní paliva (uhlí, zemní plyn a ropa) poskytují 84% národní energie. Zdroje „zelené“ energie (biomasa, geotermální, větrná, solární a hydroelektrická) jsou trochu přes 7% a nukleární téměř 9%. Neexistuje žádná magická cesta k „Zeleným jobům“ nebo „Zelené ekonomice“. Probíhající dezintegrace EU, by toho mohla být dostatečným důkazem.
Vypadá to jako hra, vsaďte a dejte na mě.
A teď by tvůrci na levicovosti spočívajících politik po celém světě chtěli, abychom se vzdali všeho, co lidstvo dosáhlo, „uvrhnuvši nás zpět do doby kamenné, ale i bez práva zapálit si oheň ve své jeskyni,“ jak to popisuje Monckton. Takový průběh chce jen malé procento populace a i přes ohromující množství důkazů, že je to dobře provázané s dobře organizovaným a dobře financovaným socialistickým hnutím, není v tom žádný nedostatek dalších překvapení.
Tak Obama a demokraté plánují zneužít veřejné pohoršení z naprosto se nevztahující katastrofy BP, aby uhnětli voliče k tomuto vyloženě vulgárnímu uloupení našich svobod.
Jak říká Monckton: „V době vážných ekonomických těžkostí to není jen vrcholem blbosti, ale přímo krutosti vyhazovat nějaké další peníze na nějaké pokusy o zmírnění zatraceného oteplování.“ To byl vzácný moment zdrženlivosti ze strany jeho Lordstva. Je dán nový konsensus – kdykoliv bude špatná doba utrácet jakékoliv peníze na zmírnění globálního oteplování.
Nový konsensus? Zaručeno, nikoliv ještě kolektivní pozice halasné vědecké většiny, ale Monckton trefil hřebíček na hlavičku:
„Nakonec je pravda v centru každého konečného konsensu.“
A pravda se stává blyštivě zjevnou.